Pamatuji si, že jako malý kluk jsem zaplatil korunu, vstoupil do houpačky - lodičky a pokoušel jsem se jí rozhoupat. Snažil jsem se ze všech sil, ale zatímco ostatní caparti div nevypadávali ze svých loděk ocitnuvše se hlavou dolů v horní úvrati a pištěli radostným vzrušením, já se se svou loďkou sotva pohnul. Styděl jsem se mohutně, ale pak přišel kolotočář a znemožnil mě docela, když do mne maličko strčil. Tenkrát jsem měl pocit, že mu to nikdy nezapomenu. Připadalo mi, že teď jsem, a na věky zůstanu, ten kluk co se neumí houpat. Jenže s kolotočářovým přispěním to pak už jakž takž šlo a já si za svou korunu alespoň trochu užil.
Později, někdy v deváté třídě, jsem se na stejné pouti na starém Zahradňáku, nechal ukecat a s jednou spolužákyní vlezl do takové té houpací klece. No a dál už asi víte. Nebýt Věry, která mi nejdřív poručila ať nic nedělám, jelikož jsem spíše brzdil, a posléze rozhoupala klec i se mnou, zůstala by ta prokletá věc stát jako přibitá. Ta ostuda!
On život je někdy taky taková houpačka. Jednou jsi dole, jindy nahoře, jak se zpívá ve známé písni pánů Wericha a Voskovce. Jenže aby člověk vůbec někdy mohl být aspoň chvilku nahoře a neseděl stále jen dole a smutně nepozoroval ostatní, jak se snaží zuby nehty udržet tu houpačku co nejdéle co nejvýš, musí se snažit taky. Nesmí se bát toho pohybu nahoru a dolů a musí se odrážet a přenášet váhu a klidně i dělat nějaké ty směšné pohyby, jen když to pomůže. A vždycky, když je na chvíli dole, musí věřit, že jinam než nahoru to teď nejde.
Takže se všichni odrážejte a nikdy na to nezapomínejte. Kdo přestane, toho houpačka se bude houpat stále méně a méně, a míň a míň, a míň a míň, a nakonec se zastaví docela. Ona to totiž sama ani jinak neumí.
A kdyby snad bylo nejhůř a nebo jestli jste takový nešika jako já, tak se nestyďte a poproste někoho ať vás maličko popostrčí. Ono se sice najde i pár takových, kteří se vám budou snažit zatáhnout ruční brzdu, ale uvidíte, že se vždycky najde někdo, kdo vám ten počáteční impuls rád dá. A pak už to zase půjde.
A víte co je na houpačkách nejlepší? No přece to, že oba konce jejich pohybu jsou nahoře!
Žádné komentáře:
Okomentovat