JEŽÍŠEK KLAUS

Už prakticky od malička přemýšlím, proč, mám-li narozeniny já, dostávám dárky, naproti tomu, má-li narozeniny Ježíšek, dává dárky on mně. Nikdy jsem to nepochopil a vždycky přemýšlel, jestli mu to není líto, když nic nedostane. Pravda ovšem je, že co já vlastně vím o Ježíškovi. Třeba dostal letos víc dárků než já. Třeba mu je dává Santa Klaus. To je ten bělovousý děda v červeném kožíšku, Američan, a asi hodně bohatý, protože má dárků plné sáně a rozdává je každému děcku, ať už ho zná, nebo ne. Tak proč by nějaký dáreček nedal i maličkému Ježíškovi, který určitě nezlobí. Znát ho určitě musí.

Ale já mám stejně radši Ježíška! Nosil mi dárky, když jsem byl malý a jeho jménem si tady u nás dáváme dárky dodnes. Většinou nikdo neví, jak to ten malý hošík dělá a vlastně ani jak vypadá. Když jsem byl malý kluk, představoval jsem si ho jako takového barokního andělíčka, jenže v kožíšku. Namaloval jsem ho pastelkami a pak nám vysíval na stromečku na dobře viditelném místě. Svatozáří jsem mu propíchl háček a druhý konec toho háčku přiohnul mezi jehličí. Opatrně, aby mě nepíchlo.

Santa Klause si oproti Ježíškovi dokáže představit každý. Jakpak by také ne, když hraje ve spoustě filmů, jeho figurku si můžete koupit v každém hračkářství a ještě ke všemu účinkuje v reklamě na Coca Colu. Asi si potřebuje vydělat, aby měl za co nakoupit tu spoustu dárků. Kde by na ně jinak vzal. A mimochodem. Ten červený kožíšek, alespoň tedy co já vím, je přesně takový, jaký jsem tenkrát namaloval papírovému Ježíškovi. Santa mu ho nejspíš ukradl a teď se v něm naparuje a dělá to svoje ho, hooo, když bere na klín všechny ty malé kluky a holky. Možná by se měl někdo zamyslet nad tím, proč to vlastně dělá.

Okolo Vánoc jsem většinou tak trochu mimo. Myslím, že na mě působí ty krátké dny. Nedostatek sluníčka. A taky tak trochu smutním, protože mě to tak naučila babička. Vzpomínám na ty, co už tu nejsou. Veselo mi nebývá ani na Silvestra. Nějak se nemůžu donutit, abych se bavil, když se vlastně vůbec bavit nechci. Nezdá se mi důležité oslavovat ani konec starého roku ani začátek toho dalšího. V televizi bývají blbiny, k smíchu to moc není, sám se bavit moc neumím a v tom mém smutnění ani není divu. Zbývá jedině otevřená láhev. Ale to taky nic moc neřeší. Navíc toho pití pravidelně nakoupíme málo. Když dopijeme poslední sklenku, do půlnočního šampáňa bývá ještě daleko. Jediné co je na té půlnoci pak příjemné, je to, že to mám za sebou. Skoro se zase těším do práce.