Nedávno jsem dal do nadpisu jiného svého bločku otázku neotázku "Co je nového" a pak přemýšlel nemám-li ten nadpis změnit, či co s ním. Nějak mi to nešlo z hlavy a spolu s myšlenkami nepublikovatelnými se mi to v mé roztržité mysli nějak pospojovalo a já najednou v duchu vkládal "novinky" do úst postavám z mého Vnitřního světa.
Někdy se stává, že by bylo třeba o něčem mluvit, ale nějak není komu, s kým, pro koho. Jindy je co říct, je co na srdci, ale zase jsou to věci, které není příliš vhodné rozmazávat. Některé dokonce ani s těmi jichž se týkají. Takové to: "To se přece nedělá!" Chtělo by to ventilovat, jenže ventilů se nedostává, jsou nedosažitelné, zarezlé a co já vím jaké ještě. Pak by možná, snad, mohl potkat Tma, vznášející se v temnotě mysli, třeba Prostor, který by se ho, tedy Tmy, zeptal: "Jak se máte, příteli?" Vlastně pardon! Prostor by asi měl použít jiná slova. Něco jako: "Jak se vám placatí?" nebo: "Vznáší se vám pohodlně?" nebo: "Máte tam dost místa?" když už jsme se tedy zmínili o Tmovi a jeho levitaci. Také by se jakoby náhodou mohl opodál mihnout Čas a prohodit něco jako: "Běžel jsem náhodou kolem (smích) a napadlo mě na chvilku se zastavit (smích) a zjistit jak se vám stárne (vyčkávavý pohled)." Pak by se asi omluvil, že to tak nemyslel, mrkl šibalsky očkem a dodal: "Vždyť mě znáte, než to domyslím, už je to za mnou."
Tak takhle nějak by to třeba mohlo začínat. A pak by se rozhovor stočil na Pravdu a Tu druhou a Tma by, chtě nechtě, musel s pravdou ven. Vypadlo by z něj, že si vždycky myslel, že Pravdu od Té druhé bez problémů rozezná, sestra nesestra, ale poslední dobou, že občas uvažuje, jestli si z něj holky neudělali, už kdysi před lety, legraci a jestli snad celou dobu nežil místo s Pravdou s Tou druhou, nebo kdy kde jak a proč si to sakra, ty potvory, vyměnily, nebo co! Prostor by se ho, jak aspoň doufám, snažil uzemnit a Čas by se drbal za ušima, trochu si dal na čas, chvilku si něco šuškal se Švihadlem času a po chvilce by se přiřítil s nějakým těkavým nápadem na zlepšení myšlenek, třeba zajít na pár žejdlíků Staropatoku do krčmy Na pravdě boží, kde by se snad konečně mohl zase na chvilku zastavit a kde by se skoro natuty setkali s dalšími přáteli a kecalo by se až do rána a furt pryč. U stolu by se určitě usadili i Přední a Zadní, samozřejmě Kdosi v družném rozhovoru s Cosi a nesmíme zapomenout ani na To, které, vlastně pardon, který by nad zpola vypitým půllitrem vykládal Polovičnímu, že jak to tak vypadá, tak přece jen má Pravdu, kterou přece vždycky chtěl mít, a ne Tu druhou, když, jak to tak vypadá, Tu druhou má vlastně Tma. Poloviční by nejspíš mlel něco jako že tomu rozumí jen tak napůl a pak by vpadl do dveří Nápad a řval by, že má nápad, že už dlouho neviděli Pračku prací ani Přírodu, že na světě nejsou jen Pravda a Ta druhá a že by se prostě mělo táhnout o lokál dál.
Jo, takhle nějak by to mohlo začínat...
Žádné komentáře:
Okomentovat