ZMĚNA

Když pak Tmu přestalo bavit jeho dosavadní zaměstnání. To bezcílné nicnedělání. Našel si celkem jednoduše něco jiného. Vzal vlastně to, co mu přišlo první do cesty. Důležitá pro něj byla ta změna. Už nechtěl někde jen tak zbůhdarma bloumat celý den, kolikrát nemít do čeho kloudně píchnout a otravovat se a pít jedno kafe za druhým jen tak z nudy. Rozhodl se, že lepší bude něco dělat a pak mít hned volno.
,,Ráno vstanu," říkal si, ,,v klidu posnídám, chvíli si budu něco doma kutit a pak se vydám do práce a až budu hotov, tak prostě padla a basta."
No a jak si řekl, tak se stalo. Práce v podstatě podřadná, ale pro daný účel jako stvořená. Peněz vydělával asi jako dřív, jenže za mnohem kratší dobu. Během té kratší doby se sice celkem zapotil, ale zato byl spokojený. Nikam nemusel pospíchat, volný čas mohl naplnit jak se mu zachtělo a hlavně kde se mu zachtělo a jestli ho snad přece jen mohlo něco trápit, tak snad jedině to, že ho teď nikdo neznal. Lidi, kteří se kolem něho pohybovali, neměli ani páru o tom, s kým mají tu čest a tak se občas stávalo, že mu někdo nedůvěřoval. Byl prostě na začátku a musel si svou pozici začít pracně budovat jak se říká od nuly.
,,Budu-li svou práci dělat poctivě," uvažoval, ,,tak to by v tom byl čert, aby se to nezlepšilo. Dříve nebo později přece musí každej aspoň trochu soudnej člověk pochopit, že je na mě spolehnutí."
A tak pracoval jak nejlépe uměl, dělal všechno co musel a ještě trochu navíc a nebylo mu to nic platné. Každou chvíli narazil na někoho, komu se jeho práce nezdála být dost dobře odvedená a kdo mu ji ztěžoval svými nesmyslnými připomínkami.
,,Nejhorší ze všeho je setkání s blbcem," říkal si Tma a snažil se zůstat v klidu. ,,Dal jsem se do války, tak musím bojovat."
A bojoval. Jen Vás asi trochu překvapí, že sám se sebou. Snažil se nezlobit se na tu starou nevrlou babku, která mu nikdy nic dobrého neudělala. Snažil se nehádat s tím namyšleným inženýrem, který se choval jakoby nad něho nebylo. Snažil se ovládat, usmívat a odpouštět.
,,Když toho teď nechám, tak jim dám za pravdu a to se nesmí stát ani kdyby na chleba nebylo."
A pak... Zní to jako v pohádce, ale je to tak. Mezi všemi těmi výčitkami a zlými pohledy se začal občas ukazovat i úsměv a nakonec, světe div se, dokonce i chvála. První vlaštovka lepších zítřků. Trocha tepla vstříknutá do žil. I malé vítězství pro začátek potěší a i když blbost, jak už mnohokrát bylo řečeno, je nezničitelná, jednou bude líp.

9.9.2003