ZAJEČÍ

Jeden můj přítel má takovou maličkou chatičku. Ona je to tedy spíš jen bouda v zahrádkářské kolonii, ale ten přítel, když usedá na kolo, aby tam vyrazil, vždycky říká, že jede na chatu. Tak to tak nechme.

Zahrádkářská kolonie, jak už to tak bývá, se nachází na okraji velkoměsta. Na vesnici lidi myslím o další zahrádky moc nestojí. Viděl už jsem takhle rozparcelovanou i paseku v lese, ale od paneláků to taky bylo co by kamenem dohodil. Prostě jen přes les.

Chatička je v maličké uličce, která, nevím proč, nese jméno Zaječí. Ony všechny uličky v tom místě, na pomezí sídliště a přírody, nesou jména vztahující se k té přírodě. Snad aby to bylo ještě přírodnější. Hned vedle je třeba ulička Liščí. Vraťme se však k mému příteli, co má zahrádku v té Zaječí.

Tak ten přítel se, světe div se, jmenuje Josef Králíček. Všichni mu ale říkáme Karlíček. Na Josefa by snad už ani neslyšel. Jen jeho manželka mu občas říká Pepíku, ale znáte to. Když jsou děti je z Pepíka táta a z Anežky máma. A tak mu řekne Pepíku právě jen chystá-li se Karlíček do Zaječí. Nějak se jí to nelíbí. Ne, že by bral Karlíček do zaječích, to ne, ale má to v Zaječí rád a tak se na tom starém kole vzdaluje od domova celkem často. Stráví na zahrádce příjemné odpoledne, porýpe se v záhoncích, užije si klidu a sluníčka a navečer se zas vrátí k Anežce.

Jenže Králíčková nějak nevidí ráda, usedá-li Karlíček na kolo s úmyslem jet do Zaječí a většinou jí to nedá a zaječí: „Pepiku, to už zas jedeš do Zaječí? To nemůžeš bejt aspoň občas doma s dětima? To se musíš furt zašívat v tý blbý boudě? Já abych to tady všecko oddřela sama!“

Karlíček jak to slyší, přišlápne do pedálů a na svou obranu, tak aby ho Anežka slyšela, přes rameno zaječí: „Ale Anežko! Až přivezu jahody, kedlubny, nebo třeba rybíz, tak budeš mít radost.“ A jede. A to odpoledne si užije a navečer se vrátí k Anežce a dětem s košíkem prvních třešní, když je zrovna jejich čas, a všichni pak plivou pecky, z trouby voní bublanina a na to co bylo prve nikdo ani nepomyslí.

On člověk, sotva na něj někdo zaječí, nemusí hned brát do zaječích. Někdy je však dobré, má-li něco takového jako je ta Karlíčkova chatka v Zaječí uličce, kde si může v klidu trochu zatrucovat, popřemýšlet, nebo lépe řečeno: přijít na jiné myšlenky. Místo kde si dá tělo při příjemné práci trochu do těla a napjaté nervy se uvolní. A možná lépe než v drahých lázních. Když tam na něj nikdo neječí.