CIRKUS

Přijel k nám cirkus. Zřízenci na každém rohu vylepují plakáty, na kterých čteme:

Cirkus Pellerini. Fantastická podívaná. Poprvé v Česku.

On takový cirkus přijede vždy s něčím novým; sice tu kdysi již byl, ale tenkrát se ještě jmenoval Perlini a za ta léta putování světem přibylo pár zvířat, artistů a snad i triků. Takže přece jen něco nového. A pak… Ono se tu dříve neříkalo Česko, vždyť víme.

„Světová premiéra,“ čteme dále a dozvídáme se o slonu indickém, jež jsa téměř nezkrocen vystoupí poprvé v šapitó, aby nás tak jeho krotitel, velký Barhambi, mohl přesvědčit o své nezdolné vůli, neboť toto divoké zvíře, které ještě zcela nedávno v hlavním městě své vlasti za divokého ryku rozšlapalo tržiště, dokáže on, totiž Barhambi, zvládnout bez větší námahy.

Vystojíme tedy frontu u pokladny, abychom za nemalý peníz udělali radost dětem, nakoukneme do zvěřince, kde je možno spatřit hlavního aktéra, jak s nohou v okovech smutně žvýká svou slámu a po chvilce usedneme na dřevěnou lavici pod omšele pruhovaným baldachýnem cirkusového stanu.

Muzika zahraje fanfáru, ředitel má úvodní slovo, klauni si z něho dělají legrácky a krasojezdkyně na jednokolce několikrát obkrouží šapitó, aby na závěr zažonglovala s pěti míčky. Program pomalu spěje k vrcholu, kdy nám slon Jumbo, jak jinak, předvede, jak krásně umí zvednout chobot na přání svého krotitele, který ho k tomu ani nemusí moc nutit, jen ho celkem nepatrně, ale opravdu jen docela maličko, po tom chobotu bací karabáčem. Jupíííí!

A tak: „Hurá do cirkusu!