Kdysi jsem byl blízko názoru, že stojí-li v tramvaji byť jen jediná žena, neměl by sedět ani jeden muž. Časem jsem trochu polevil vida jak paničky v nejlepších letech urputně drží ukořistěná místa k sezení a babičku nad hrobem celkem v klidu nechají nad sebou stát.
A tak prostě sedim dokud nevidim někoho, kdo si to místo k sezení opravdu zaslouží. Babičku, dědečka, těhotnou ženu či mladíka se zlomenou nohou pustim, ale jinak máte smůlu. Vy byste nepustili.
Bude to asi tak trochu o lenosti, o životních názorech a taky o úrovni. O vychování.
Někdy jsem utahanej jako pes a přesto stojim i když se někde na dohled či doskok místo uvolní. Často, a to je zvláštní, pak to místo zůstane volné dvě tři stanice a tu si říkám, že nejspíš podobně jako já uvažují i jiní.
Jindy je tramvaj plná omladiny jedoucí ze školy a to sedící nevnímají stojící ani kdyby na ně nemohoucí padali únavou. Mladík dřepí, kouká jinam a nevstane snad ani za zlatý prase. Asi by se před svými vrstevníky cítil poněkud slabošsky. Zřejmě to je dnes jakási móda či řevnivost a ten kdo první vstane si pak nese životem punc sraba. Ta ostuda! Pustil sednout starou babku!
A tak si říkám, že je-li to snad, mládeži, pod vaši úroveň, bylo by asi vhodné, zamyslet se nad tím, jak si co do výšky úrovně právě stojíte. Jestli se náhodou nebojíte ztráty něčeho, čeho se vám popravdě nedostává.
Ale vy asi o žádné úrovni nepřemýšlíte. Vy na ty stařešiny prostě programově kašlete. Vždyť oni jsou pro vás přece zlem, jež se vás snaží vychovávat. Furt po vás něco chtějí, mají nepříjemné připomínky a ještě horší přání. Někteří dokonce kritizují váš vzhled, vaše naušnice, vlasy a styl oblečení, vaše chování. Vás.
Takoví si přece nezaslouží slitování. Takoví ať si stojí. Ať trpí. Bolej tě babčo nohy? Mělas zůstat doma.
Jednou, někdy tak za čtyřicet či padesát let vás možná někdo z vašich vnuků sednout pustí. Budete myslím rádi. Jen nevím, jestli pak dokážete říct aspoň děkuju. Usmát se. Bojím se, že vám vaše hrdost nedovolí nic jiného, než zlostné utrhnutí ve stylu "NO TO JE DOST".
Ony ty dnešní babči často taky nic jiného neumí.
9.9.2003
Žádné komentáře:
Okomentovat