Někdo tvrdí, že maturita je důležitá. Bez ní se dnes snad ani nedá dobývat ten chléb náš vezdejší. A i kdyby sis snad sehnal práci, ve které ti nebude (to prý základní) vzdělání chybět, stejně bys si ji měl udělat. Právě proto abys byl aspoň základně vzdělán. Abys nebyl blbec.
Přemýšlel jsem o tom. Mockrát jsem o tom dumal a nerozumím. Maturita na nic neodpovídá. Maturita, jestli vůbec něco, tak leda předkládá k nahlédnutí některá (zdůrazňuji to slovo "některá") moudra člověkem vypocená a často matoucí, jež s pravdou mají společné snad jen to, že jsou jako pravda momentálně chápána. Tak dlouho ti to ve škole a rodiče vtloukali do hlavy, až jsi se s tím spokojil, vzal to za vlastní myšlenku a ulehčeně se plahočíš životem ve slepé víře v něco, co je nejspíš úplná volovina.
Jsou okolo nás věci, kterým nikdo nerozumí. Nikdo se jim ani porozumět nesnaží. Vlastně se snažit ani nemůže, neboť jsme se zařídili tak, že nám nepochopitelné většinou nevnímáme a jda tedy s klapkami na očích směle za předem vytčeným cílem v podobě peněz a všeho toho, co se za tyto dá pořídit. Hurá!
Kdo nemá prachy, ten je nula. Kdo nemá maturu, nemůže mít prachy, neboť nedokáže pochopit proč a nač mu jsou. Samosebou snad krom kupování nepotřebných věcí.
Toužím po vzdělání. Lépe řečeno - po vědění. ( A teď nevím, zda by se nepatřilo napsat ve slově vědění velké "V".) Vědět je totiž mnohem víc než věřit. A to, co nás naučili na školách, co nám natloukli do hlav, to není vědění. To není pochopení. To je jen přijmutí cizího názoru a jeho vzetí za vlastní.
Nějak mi není jasné, k čemu mi je znalost přesného data té či oné události, neb jména kohosi, kdo snad na oné události měl lví podíl, tím méně mne zajímá místo narození toho, kdo o té události první napsal a tím z ní vlastně tu událost udělal.
O to víc mě však zajímá, kde byli lidi před vznikem Země, nebo kam odešli dinosauři, když už je to tady přestalo bavit a proč. Zejména proč všichni naráz. Jak se asi celá rasa dopracuje vyššího poznání, které ji dá jasný směr budoucích dnů, životů, epoch a donutí ji vzít osud do vlastních rukou a jít o planetu dál. Nebo možná dimenzi. To je právě to, co mě zajímá a co asi jen tak nepochopím. Záměrně píšu nepochopím, protože naučit mě to myslím nemá kdo, jen tak věřit se mi nechce a Vědět? Zatím nevím. Ale budu se snažit. To mohu s klidným srdcem slíbit.
1.3.2002
Žádné komentáře:
Okomentovat