Každý někam jdeme, a i když to na první pohled možná vypadá, že každý někam jinam, ve svém důsledku se všichni dohromady hrabeme ke stejnému cíli. K tomu, abych já došel tam, kam mířím, musím pravda šlapat trochu jinou cestou než třeba ty, ale to proto, že ty momentálně míříš jinam. Zdánlivě tedy každý z nás v touze po tom svém vysněném cíli upaluje někam jinam, jenže tyto naše lišící se cíle jsou jen jakési mezietapy, jakési kličkování na cestě životem. Je třeba občas si udělat přestávku, zastavit se a nabrat nových sil. A jelikož to víme, plánujeme si ty zastávky, a jelikož většinou vlastně ani moc neuvažujeme o tom velkém a vzdáleném cíli, který se nám beztak zdá být nedosažitelný, jsou pro nás těmi cíli právě ty zastávky.
Cestou od zastávky k zastávce nabíráme, téměř jako autobus cestující, zkušenosti a v každé další dosažené zastávce pak tyto získané zkušenosti vyhodnocujeme a třídíme, abychom si ponechali jen ty, o kterých se domníváme, že jsou těmi dobrými a naopak odstranili, nebo vygumovali ty, jež považujeme za nesprávné, ty kterým pro tuto chvíli nerozumíme. Cestující prostě vystoupí, protože už se nechce nebo nemůže dál vézt naší linkou. Zjistil totiž, že se ke svému cíli lépe dostane použije-li jiný dopravní prostředek. Myšlenka, která momentálně nezapadá do našeho plánu, nejede naším směrem a tak vystoupí a je pryč.
A jak si tak cestou vybíráme cestující, kteří se nám hodí do party, ani si neuvědomíme, že neovlivňujeme jen my je, ale také oni nás. Čím víc cestujících vezeme stejným směrem, tím víc nám ten směr určují právě oni. Cestující mající podobný cíl používají pravidelně stejnou linku a může se tak stát, že si padnou do oka, dají se dohromady a jejich síla se tak zvětší. Možná dokonce znásobí. Myšlenka se potvrdila, jelikož ji podpořila jiná. Zapadá to do sebe.
V každém autobusu se vezou jiní cestující, mající také jiné cíle a nutí tak vlastně ten jiný autobus vydat se trochu jiným směrem. Někteří cestující navíc na své cestě používají více různých spojů. Někdy dokonce nejen autobusy, ale třeba i vlak, nebo dokonce letadlo. Potkávají se tudíž i s jinými cestujícími, kteří mají jiné cíle, jiné začátky, znají se s jinými spolucestujícími, míří jiným směrem. Směr se může, jak je patrno, lišit jen zcela nepatrně, může však být i naprosto opačný. Tam kde je jeden doma, je druhý v práci nebo třeba na návštěvě a naopak. Někteří to mají stejným směrem domů, jiní zase do zaměstnání.
Na velké spoustě linek se tak potkává spousta různých pasažérů, kteří si, jak už jsme řekli, tu a tam padnou do oka, porozumí si, předají si novou informaci přiřaditelnou k těm dosavadním, pochopitelnou, použitelnou. Jiní se však naopak pohybují zcela opačně. Jedou jinam. Nesdílejí své místo v autobuse s našimi cestujícími a nekomunikují tedy s nimi. A ani nemohou. Při náhodném setkání si spolu nerozumí. Mají jiné spolucestující, nastupují a vystupují v jiných zastávkách, možná, že dokonce pravidelně jezdí lodí a ještě ke všemu se jim to líbí, dělá jim to radost, zatímco nás by schvátila mořská nemoc.
Každý někam jdeme. Každý pravidelně nastupujeme do toho svého autobusu a potkáváme v něm své více či méně známé, se kterými si vyměňujeme názory na všechno možné. Naše názory ovlivňují je a jejich, ať chceme nebo ne, zase nás. Zkušenosti a zážitky se tak sčítají, možná dokonce násobí, to co nám vrtalo v hlavě se postupně pomaloučku vysvětluje a občas to všechno navzájem do sebe zapadne a máme jasno. Jsme zase o zastávku dál.
Jenže jsou také zastávky, na kterých zastavují i jiné spoje než ty naše. Jsou nádraží kde potkáváme spoustu cestujících jedoucích z neznáma do neznáma, cestujících, kteří jsou také někde doma a kteří také někde pracují, cestujících, kteří mají své vlastní vytčené cíle na cestě k nimž potkávají své vlastní pravidelné spolucestující s nimiž mají momentálně stejnou cestu a od nichž se toho cestou moc naučili. Umějí, znají tedy něco jiného než my. A to co znají oni by se nám někdy v budoucnu mohlo zatraceně hodit.
Žádné komentáře:
Okomentovat